Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Pojem "středověk" evokuje zejména období temnoty nevědomosti, náboženského fanatismu a s tím spojených ukrutností.

Tvrzení, že středověk skončil počátkem 16. století vystoupením Martina Luthera, je pouze tvrzením historiků opírajících se o převratné změny spojené se zámořskými objevy Kolumbovými a dále o rozvoj technologií s nástupem postfeudálního kapitalismu.

Skutečné ukončení této éry je však závislé pouze na změně náplně lidského vědomí. V tomto ohledu se dnes a denně setkáváme stále ještě se středověkým skupinovým (etnickým i národním) myšlením, cítěním a jednáním, snad jen v novém kontextu.

Na důkaz toho budou tyto stránky pravidelně doplňovány o nové události na toto téma a bude vzpomínáno i na ty relativně nedávné.

Jak k tomu již před půl stoletím napsal český mystik Květoslav Minařík: "Středověk ještě neskončil. Mučí se stále jako ve středověku, jenom jinak". I když ... To posuďte sami.


 

                          

                            Pověrečná nepříčetnost.

Typicky středověká nálada se v dubnu 2013 zmocnila vesničanů v západním Nepálu a učinili přítrž čarování jisté 60leté spoluobčanky. Žena měla štěstí, že ji jenom svlékli, oholili hlavu, zbili a donutili jíst exkrementy.

To loni v jiné nepálské vesnici matku dvou dětí svlékli do naha, zbili a hodili na hořící hranici. Když se pak nebožačka snažila plamenům uniknout, bez slitování ji srazili zpět.

A tak je otázka, k čemu vlastně byla dobrá inquizice, když si lid ví rady sám...

 

 

 

                               Moderní hladomorny.

Jak oznámil britský premiér Cameron, jen v staffordské nemocnici v letech 2005-2009 zemřelo zbytečně 400-1200 pacientů. Důvodem bylo katastrofální zanedbání péče ze strany personálu, kdy většina neumytých lidí vykonávajících potřebu často pod sebe, zde zemřela hladem a žízní. Někteří pacienti dokonce v zoufalství pili špinavou vodu z váz...

Nu, středověk měl co do hladomoren jednu nespornou výhodu - nesnažili se tam předstírat, že vám pomáhají a bylo to levnější, jelikož jste si nemuseli platit zdravotní pojištění.

 

 

                               

                                Církevní otrokyně.

V roce 2011 vyzval Výbor OSN proti mučení irský Dublin, aby vyšetřil zacházení s ženami v tzv. Magdaléniných prádelnách. O jejich existenci se pramálo vědělo až do 1. poloviny 90. let minulého století, kdy se jeden řád rozhodl prodat část kláštera a byly přitom objeveny hroby s ostatky 155 žen.

Po skandálu vyšlo najevo, že od roku 1922 až do roku 1996 bylo v Irsku zotročeno v deseti těchto prádelnách, které provozovaly čtyři katolické řády na 10-30 tisíc žen a dívek, které byly označeny za padlé. Mimo prostitutek zde byly umísťovány i často nezletilé oběti pohlavního zneužívání.

Některé z žen se na svobodu už nikdy nedostaly a každá desátá v prádelnách přímo zemřela. Pracovní režim byl 6-7 dní v týdnu od šesti rána do devíti večera, kdy ženy bez nároku na mzdu praly většinou ve studené vodě nebo žehlily a k tomu ještě byly nuceny k motlitbám. Odběrateli služeb byla např. armáda, ale i státní instituce, hotely nebo pivovar Guiness.

Příslušné katolické řády se k tomu vyjádřily, že „chtěly poskytnout ženám bezpečí“ a že „jsou si vědomy, že pro některé byla jejich péče zraňující…“

Místo komentáře kvíz: Jaká zločinecká organizace má na světě největší členskou základnu? (Nápověda: Al Kajdá to není).

 

                     

                         Být znásilněná je také hřích.

Dvě katolické nemocnice v Kolíně nad Rýnem se v lednu 2013 rozhodly, že nebudou poskytovat vyšetření pro oběti sexuálních napadení neboť to prý odporuje církevnímu nařízení.

Ač sama církev se od tohoto distancovala, je třeba se neustále ujišťovat, kterýže se vlastně píše rok - 1213 nebo 2013?

 

                            

                                

                                    Běda rouhačům!

Jako statečné, ale nikoli moudré, projevily se mladé punkerky skupiny známé jako Pussy Riot. Je-li možné být odsouzen za rouhání v dnešní Velké Británii, což teprve v neustále jaksi carském Rusku. Neboť to je oficiální obžaloba, rouhání. Případ  potvrzuje skutečnost, že svobodný člověk je pro každý totalitní režim smrtelným nebezpečím a bude nemilosrdně odstraněn.

Za svůj minutový protest proti Putinovi v pravoslavném chrámu, vzývaje přitom Bohorodičku, byly potrestány se vší středověkou ukrutností a brutalitou v moderním hávu - 2 roky vězení a zcela nestandartní deportace tisíce kilometrů od Moskvy, od svých blízkých a dokonce od svých malých dětí v předškolním věku!

Jaké zacházení svobodomyslné punkerky asi čeká v trestanecké kolonii na Sibiři? Tradice z carského Ruska jsou v tomto ohledu více než bohaté...(viz. www.tortura.estranky.cz/)

 

                      

                     

                          Choroby vymýtíš, krutost ne.

Na světě je momentálně asi 100 miliónů žen zmrzačených na genitáliích a každý rok přibydou další 2 milióny. Řeč je o tzv. ženské obřízce.

Denně je tedy 6000 zejména mladých dívek brutálně mučeno kvůli dogmatu vládnoucímu především v Egyptě a zbytku Afriky. Tato šílená tradice praví, že neobřezaná žena je nečistá a jedině zákrok prováděný často skleněným střepem nebo tupým nožem z ní může učinit lidskou bytost.

Zákrok, kdy třeba pětileté holčičce nebo patnáctileté slečně odřežou klitoris i s velkými a malými pysky, tzv. faraónská obřízka, která bývá považována za nejhorší. Ponechaný otvor (sešívaný někdy trny!) je tak úzký, že při svatební noci je třeba nevěstu naříznout(!), čímž se mimoděk naplňuje eufemizmus slovenských intelektuálů, kteří neříkají p..a, ale jazva, čo sa nevie zahojiť . Nehledě na permanentní záněty a bolest, bez klitorisu je pro ženu opravdu těžké mít ze sexu nějaké potěšení. A porod? Ten takto obřezanou doslova roztrhá! 

Je-li něco pro středověk typického, pak je to pověrečná nepříčetnost lidí, kteří pak páchají strašlivé věci. Pokud toto lze kolem sebe evidovat, potřebu davů chovat se krutě, nelásku a nesoucit (co takhle 2. sv. válka?), pak na užívaných technologiích vůbec nesejde a jsme stále v temném barbarství. Takže, jakýpak konec středověku!? Bullshit!

Jak už kdosi poznamenal: Dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost. Ale u vesmíru to není tak jisté.

 

 

                                 

                                   Upálili čarodějnici. Už zase.

Na Papui Nové Guinei berte středověk opravdu vážně. Počátkem února 2013 zde v Mount Hagenu zemřel v nemocnici chlapec. Z jeho uhranutí byla obviněna dvacetiletá matka osmiměsíční holčičky Kepari Leniata. Příbuzní chlapce mladou ženu svlékli donaha, spoutali, mučili rozpálenou železnou tyčí, polili benzínem a na hromadě starých pneumatik a odpadků dívku před stovkami svědků zaživa upálili. Dav přitom nedovolil hasičům ani policistům zasáhnout.

Je vám z toho nevolno a cítíte úzkost? Opakujte si s námi: je rok 2013, je rok 2013, je rok 2013...

 

                               

                                 Pokrok nezastavíš.

Pařížské ženy si konečně mohou oddechnout, jsa zase o něco svobodnější. Celých 200 let měly povinnost žádat policii o povolení k nošení kalhot...

Zrušení této vyhlášky v únoru 2013 je tak pro pařížanky nádherným dodatečným novoročním dárkem a my jim k tomu blahopřejeme. Rovnost, svornost, bratrství!

 

                               

                                  Posvátnost života.

Pro křesťany je odjakživa život a zejména život dítěte (třeba i ve stádiu spermií právě oplodněného vajíčka - ne, to si nedělám prdel) tou nejposvátnější věcí na světě, důkazem čehož jsou desítky miliónů obětí náboženských válek vzešlých z těchto přísně ochraňovaných dětí.

Potracení dítěte proto bylo ve středověku krutě trestáno,12.jpg jelikož by pak nebylo koho vraždit. A tak ženy podezřelé z tohoto zločinu byly kvůli přiznání mučeny  rozvíratelnou kovovou hruškou, kterou jim horlivě šroubující kat enormně roztahoval, natrhával a rozdrásával vaginu a ty usvědčené byly zaživa zahrabány do země a pak prokláty kůlem. Hu! A teď rychle do současnosti.

Jako v dalších katolických zemích, jsou i v Irsku potraty tradičně zakázány. V roce 1992 ale irský Nejvyšší soud rozhodl, že je možné zmírnit ústavní zákon a ženám, které těhotenství ohrožuje na životě, potrat umožnit. Bohužel, ani pět vlád, co se od té doby v Irsku vystřídaly, neudělalo v této věci prakticky nic.

Na podzim roku 2012 zjistila 31letá stomatoložka indického původu, že se její těhotenství nevyvíjí dobře a požádala lékaře, aby ji v 17. týdnu graviditu ukončili. Byla odmítnuta s tím, že plodu bije srdce, takže se nedá nic dělat.

Následující tři dni měla paní Halappanavarová silné bolesti a její zdraví se zhoršovalo, lékaři přesto její žádosti stále odmítali. Když nakonec došlo ke spontánnímu potratu, byla už otrava krve v těle nebohé ženy natolik rozšířena, že nepomohla ani jednotka intenzívní péče. Zde ji postupně selhaly lediny, játra i srdce a 28. října 2012 byla prohlášena za mrtvou...

A zde místo komentáře bychom mohli parafrázovat Husova současníka kněze Mikuláše Biskupce z Pelhřimova: "Tak sú ji víře naučili, čertovy divy pášiec!"  Pro ty, kdo nehoví staročeštině by se dalo říci cosi jako "Sloužíce Bohu páchali zvěrstva". A přidejme i jedno hezké středověké úsloví, jímž se kdysi lidé častovali: "Bůh je zatrať".

 

                      

                            Ženám úctu neprojevujte!

Alespoň ne v arabském světě, může to být totiž pro ně dosti bolestivé. V roce 2011 (ano, čtete dobře 2011) vysvětloval islámský duchovní Sa´d Arafat bití žen takto: "Tím že muž ženu bije, jí projevuje úctu a je to důkaz toho, že se ženy těší v islámu velké úctě".

No, tak jsme z toho trochu na palici, že? Jaké štěstí, že nám Arafat také objasnil pravidla takového "vyjadřování úcty": zapovídá se bití ženy do obličeje, nesmí jí píchat do očí (jinak asi ano), nesmí ji vymlátit zuby ani zpřerážet kosti a velmi férové je, že muž nesmí bít stále do stejného místa, ale pokaždé si na jejím těle musí vyhlédnout nějaké jiné (takže klasických pětadvacet na holou rozhodně nehrozí), atd., celkem je na to prý 10 pravidel, což je proti středověkému freestylu dozajista pokrok.

Dovedete si představit jak to asi v arabských zemích vypadá na MDŽ?

 

                   

                             Žeby přece jenom byli lidé?

Nebylo to snadné a trvalo to 225 let, nakonec ale v roce 2013 lidský rozum zase jednou slavně zvítězil! Australský parlament, světe div se, oficiálně uznal Aborigince, respektive jejich zdecimované zbytky, za původní obyvatelstvo Austrálie.

Tito Austrálci zpočátku kolonizace nebyli považováni za lidské bytosti a osadníci jich až do roku 1920 desítky tisíc zastřelili jako škodnou zvěř. Byli přece tak jiní...

Pak se sice o nich začalo uvažovat jako o lidech, nicméně se zjistilo, že nejsou schopni se postarat o své děti! Stát proto zahájil velkorysý asimilační program, který trval až do 70. let minulého století, kdy bylo Aboriginům násilně odebráno na 100 tisíc jejich potomků, aby vedli lepší život v dětských domovech a nebo byli zušlechťováni pomocí nucených prací a sexuálního zneužívání v bělošských rodinách...

Nicméně, vyhráno ještě nemají. Aby byli Austrálci plnoprávnými občany v zemi svých předků, musela by se změnit referendem australská ústava a odstranit diskriminační články umožňující je např. vyloučit z voleb, zabránit jim ve výkonu určitých povolání nebo v bydlení v oblastech osídlených bělochy, atd.

Držíme palce, aby ze zbývajících asi 400 tisíc Aboriginů, které sužuje chudoba a nezaměstnost, alkoholismus a narkomanie, vysoká dětská úmrtnost, domácí násilí a negramotnost, se převratných změn vůbec někdo dožil...

 

                       

                               Říkají si o to všechny!

Tak nějak by zřejmě nedávnou zprávu Světové zdravotnické organizace okomentoval mimozemšťan Zelený Raul. Zpráva uvádí, že každá třetí žena na světě (1 miliarda!) je během svého života znásilněna nebo vystavena jinému sexuálnímu útoku, z toho každá pátá už v dětství, a téměř tři čtvrtiny žen jejich partneři zmlátí...

Tož kurňa chlapi, nebuďte líní a zvedněte zadky od těch televizí! Abychom definitivně dosáhli velikého vítězství a ovládli planetu, je třeba spacifikovat ještě jednu nebo dvě miliardy ženskejch, a to se samo neudělá!

Píšeme rok 2013, těšíme se z toho, že už není středověk a čekáme na další skvělé letošní zprávy.

 

 

                             Happy birthday (prásk!).

 Poměrně netradiční dárek k 18. narozeninám dostane jistá 15 letá dívka z Malediv, kterou soud uznal vinnou z předmanželského sexu.

Děvče již dříve znásilněné otčímem, které si nyní odpykává 8 měsíců domácího vězení v dětském domově v němž žije, čeká při dosažení plnoletosti místo dortu a kytky neuvěřitelných 100 ran bičem. To je množství, které i při střední síle úderu udělá člověku ze zad (nebo z jiných částí těla) jednu otevřenou ránu s dobou hojení až půl roku...

Pro ty, co byli dlouhou dobu v kómatu, upřesníme, že píšeme již 13tý rok nového tisíciletí... Ale kdepak 1013, to jste opravdu mimo!

A tak současný člověk často může s obdivem vzhlížet k harmonii zvířecí říše. Nepoměrně inteligentnějšímu lidskému rodu, jak se zdá, ani milióny let vývoje nestačily k vyrovnání se s otázkou vlastní reprodukce. Jak jen to ta zvířata dokážou, neudělat ze svých rozmnožovacích rituálů totální tragédii?!

 

 

                                   Konec negrů.

K velkému rozčarování příslušníků Ku-klux-klanu (včetně Velkého čaroděje, hlavního představitele Klanu), jakož i všech vyznavačů rasismu, skončilo letos v USA oficiální úřední označení příslušníků černošské menšiny španělským slovem "negro", které je tradičně považováno za hanlivý výraz. Od března 2013 tak negra v úředních formulářích nahradil termín "Afroameričan".

Pikantní je, proč se státní administrativa k tomuto kroku odhodlala až bezmála půl století od ukončení politiky rasové segregace - starší generace údajně byly na označení "negr"  zvyklé...

No, trochu nás asi jímá podezření, že jsou to spíše zvyky někdejších bílých otrokářů, které se těžko opouští. Že takový zvyk je prevít, věděl např. i slavný Benjamin Franklin, jeden z otců americké demokracie. Ten měl třeba ve zvyku brát si na lože krásnou čtrnáctiletou černou otrokyni své dcery a nedokázal se tohoto zlozvyku zbavit ani když s ní takto zplodil vícero nemanželských dětí. Svým potomkům-míšencům později Franklin udělil svobodu, ale jejich matce ne, i když jej o to mnohokrát prosila. Zřejmě měl za to, že je na otroctví zvyklá...

                

                  

                    Mexický guláš (medieval upgrade).

V roce 2013 zveřejnili v Mexiku, v rámci místní edice prima nápadů, originální recept tamní narkomafie na guláš z lidského masa. Pokud na to máte žaludek pište si:

"Chyť několik členů konkurenčního gangu nebo jejich blízkých, svázej je jako šunku a pomalu na provaze spouštěj dolními končetinami do kontejneru s vroucí vodou. Po nějaké chvíli vytáhni, pokud oběti omdlí bolestí přiveď je k vědomí - jinak vaření nemá správnou atmosféru, ovařené části z nich mačetou osekej a znovu spusť do vřelé vody. Takto opakuj, dokud je co osekávat".

Upozornění pro začátečníky: useknete-li nejprve obětem hlavu, celé vaření pokazíte a můžete začít znovu!

A propos, kdy že to ten středověk skončil?

 

 

                                 Otrokáří všech zemí, spojte se!

Zní to sice neuvěřitelně, ale podle organizace SumAll je v roce 2013 na světě zhruba 27 miliónů novodobých otroků a to je podle odhadů o 2 milióny víc, než-li v roce 1860!

Ještě více šokující je pak jejich cena - člověka si koupíte už za 60 dolarů! Prodávány jsou takto milióny dětí v Africe a Asii a také dlužníci, kteří ztratili schopnost splácet, v průměru 140 dolarů za "kus".

Prosperuje zejména sexuální otroctví, kdy jsou sice vyšší pořizovací náklady, průměrně kolem 1900 dolarů, s ročním výnosem ale v deseti, dvaceti i třiceti násobcích kupní ceny. Obdoby starořímských lupanárií, kdy ženy a dívky, často ještě děti, jsou připoutány řetězy k pryčnám (což vyjde levněji než-li podlamovat jejich odpor drogami) a vydány choutkám klientů napospas, lze najít zejména v Asii, vyjímkou ale není ani USA, kde je podle odhadů několik tisíc otroků.

To povrzuje teorii o tzv. nelineárním vývoji dějin, který bývá někdy označován jako spirálovitý. Teď je ovšem otázka, jestli po té spirále jdeme nahoru nebo spíše dolů...

 

 

 

                      Šílenství, které trvá a trvá a trvá...

Na Papui-Nové Guinei bude zřejmě sadismus nejoblíbejší národní zábavou. Umožňuje to 40 let starý zákon, který dovoluje kohokoliv obvinit z čarodějnictví.

Nejnověji si vybral za oběť jistou Helen Rumbaliovou, kterou samozvaní inquizitoři nejprve tři dny mučili a pak sťali. Podle policie popravená žena jednoduše vzbudila závist některých spoluobčanů neboť patřila do rodiny s dobrým vzděláním, které se povšechně dařilo. Takže dav pro jistotu vypálil i domy ve vesnici, kde žila a jejíž obyvatelé se zachránili útěkem do džungle.

Ach ano, úspěch, ten se neodpouští, jak již kdosi trefně poznamenal...